Dnešní den 9.4. mohu popsat jako film nebo spíše jako bych se díval na komediální drama ze všedních dnů mého života. Den začal jako každý jiný, ale až na to, že v tom pohodlí domova se šířil oblak stresu, oblak šířící se jako jedovatý plyn. Každý zná ten pocit když se nadechnete a zrovna něco smrdí, ovlivní to jak naši chuť, ale i náladu a přesně dnešní stres naší mámy mě otrávil natolik, že jsem využil hezkého počasí a šel se projít.. Nic zvláštního, že.. Ale pro mě to je tak trochu zážitek zahrát si na chudého co nemá na autobus, prostě jsem potřeboval vypustit černé myšlenky a desetikilometrová procházka mi připadá jako dostatečné uvolnění toho na co nechceme myslet. U mě to funguje, jen jsem vyšel první kopec,a ani jsem nevěděl proč jsem se vydal na takovou cestu a proč zrovna v letních botách, když vůbec nejsou stavěné na takovou tůru, jak jinak, když utíkáte,, nepřemýšlíte, že? Já taky ne, ale abych neřešil ani tuhle hloupost, prostě jsem si dal selfičko..
Rád fotím, to asi každý, hlavně mít s čím. Vždy jsem fotil mobilním telefonem, ale před cca dvěma měsíci jsem vyměnil na Daavs nefunkční Playstation2 za 10 Mpx fotoaparát a pro tyto případy jej mám vždy u sebe.
Jak jste si všimli, foceno na poli a jen proto, no kvůli podrážce ,,bolely mě chodidla,, :)
No nic, vydal jsem se dále. Po cestě jsem nepřemýšlel nad ničím důležitým, ale i tak nejde si nevšimnout válejících se odpadků v příkopě a tak jsem se díval po něčem co by se dalo využít a nejlépe vyměnit na daavs. Ptáte se jestli jsem něco našel? Zklamu vás, nic užitečného jsem po dobu mé chůze nenašel, ale to mi vůbec nevadilo, max. bych si ušpinil batoh. Mé myšlenky byly opravdu na jiné vlně a já myslel na dobré věci, světlo vždy pohltí tmu ať je černá jak chce. Fyziku zná každý a být doslova ,, magnet ,, je to jednoduché, ale složité taktéž. Na co myslíte, přitáhnete. Asi po 3 km chůze mi kdosi zastavil, upřimně, červené auto, kdo to může být..?.. Když jsem doběhl ke dveřím, spatřil jsem spolužáka ze základní školy, od jisté chvíle mi nebyl sympatický, ale když mi zastavil sám od sebe,. Nesmírně mě to překvapilo, a nakonec jsem byl i rád. A bych se dostal k tomu dobrému skutku, musím celé tohle vyprávění zkrátit. Ano, mohl bych vyprávět jak jsem si zašel s kámošem na točený, ale to bych opět skončil na zahrádce.
Po návratu, na mě čekala příležitost jak udělat dobrý skutek. Šel jsem kolem paneláku a v prvním balkoně stojí ženská a ptá se mě : Dobrý den, nezašel by jste mi do večerky?
že prý nemůže kvůli bolestem v koleni chodit.
Já také pozdravil a řekl jsem jí, že pokud chvíli vydrží, zajdu ji do večerky pro co potřebuje. Pani na balkoně netrpělivě čekala, ale i když ji neznám, proč bych to pro ni neudělal. Natáhl jsem ruku a paní mi podala padesátikorunu a nic neříkala, tak se jí ptám co tak důležitého potřebujete?..
Ani blbce by tohle nenapadlo! co ta paní tak důležitého potřebuje, že musí oslovit jdoucí osobu na chodníku. Vážení přátelé, do večerky jsem šel pro 2l svařeného čer. vína v petlahvi.
To je můj dnešní dobrý skutek, na který opravdu nezapomenu.
Žádné komentáře:
Okomentovat